Emm....no....jaj. Moderně poetické.

[1]: souhlasím, tu poslední sloku bych osobně vynechala =) ale je to Tvá báseň... jinak se mi líbí.

vykládat spodky kulové je mnohem poetičtější ...

Heh, tak je to... no přijde mi to takové neurvalé, ale dochází mi, že to tak má bejt. :)
Reakce na tvůj koment:
Jak to tak po sobě čtu, uvědomuju si že máš pravdu. Taková většinou nejsem. Jenže jsem byla rozladěná z matky. Možná to zní fakt divně. Ale kdybych si nekoupila ty černé páskové boty mám v pořádku JEN ty béžové. A to je vážně trochu málo. A sám musíš uznat, že v těch děsivejch sportovních botech se nedá dělat nic jiného sportovat.
A celá povrchnost plyne spíš z toho, že jsem smutná. Vážně mi chybí spousta lidí. A nějak se ítím hrozně prázdná, neschopná k ničemu a... kurva. Prostě jsem tak trochu down a dobrou náladu si nahrazuju tím, že se abývám těmahle povrchníma porblémama. Tohle ještě hodím k tobě na blog. Nechci aby sis myslel, že jsem stejná jako v tomhle článku.

[4]: A z matky nejen kvůli tomu, že mi nekoupí boty. To mi je celkem ukradené. Můžu si je koupit sama...
Ale teď má takové horší období. Na začátku srpna si jede do prahy pro výsledky testů a doufá, a já s otcem s ní, že to bude něco léčitelnýho, nedědičnýho a že se z toho vyhrabe... Prostě je to v hajzlu
A jinak ten koment je i u mě... já vím je to divné, ale prostě nechci aby jste si to o mě mysleli...

hustýýýý, tak ta se mi hodně líbí =D